S diagnózou impigement sy. se dnes často setkáme zvláště v oboru ortopedickém. Přesto si je nutné uvědomit několik souvislostí.
Impigement syndrom není konečnou diagnózou, ale pouze popsáním přítomnosti patologie v suprahumerálním (subakromiálním) skloubení .
I v případě průkazu této diagnózy na MRI, která dokáže impigement syndrom poměrně přesně diagnostikovat, nelze zapomenout, že jeho skutečná příčina může spočívat například v porušeném svalovém stereotypu, kdy svaly neprovádějí dostatečnou depresi hlavice pod akromionem a tak dochází k jejímu uskřinutí. Další příčinou může být primární edém struktur suprahumerálního skloubení atd. atd. atd..... Nejzávažnější je však skutečnost, že klinické příznaky doposud udávané jako typické pro impigement syndrom, mají všechny patologické procesy v této oblasti jako burzitidy a hlavně tenovaginitida dlouhé hlavy bicepsu!!! Proto se domníváme, že diagnóza impigement syndromu jen na základě klinického obrazu je hrubou chybou a její stanovení bez vyšetření MRI ukazuje na zásadní neznalost diagnostiky v oblasti ramenního pletence. Na druhou stranu jsme přesvědčeni, pokud je při normálním nálezu na UZV a RTG přítomno omezení hybnosti trvající více než půl roku, pak se jedná a impigement syndrom a požadujeme po ortopedech chirurgické řešení, tj. akromioplastiku akromioklavikulárního skloubení.