U mladších pacientů je většinou tendinitida rotátorové manžety spojena s akutním přetížením při explozivním pohybu, s normálním pohybem u glenohumerální nestability a nebo s úrazem. Již z popisu příčin však vyplývá, že často nelze rozlišit drobnou rupturu od zánětů rotátorové manžety (přesto je toto rozdělení je pro většinu lékařů striktní) nebo nezávažnou reakcí samotné šlachy na přetížení. Z toho je zřejmé, že název tendinitidy rotátorové manžety je bez možnosti objektivního vyšetření pouze z klinického obrazu spíše spekulativní a měl by být zřejmě vázán na vyšetření MRI nebo UZ, které dokáže typy poškození od určitého rozsahu rozlišit.
Po přetížení šlachy určitou silou dojde k rozvoji patologických stavů, které podle stupně tohoto přetížení mají podobný klinický obraz :
benigní přetížení šlachy s možným rozvojem myofasciálního syndromu | |
ruptura |
Musíme však opět zdůraznit, že nejčastěji jsme při eventuálních ultrazvukových vyšetření u pacientů s diagnosou tendinitidy rotátorové manžety nacházeli traumatickou tenovaginitidu dlouhé hlavy bicepsu. Tato šlacha, či spíše její synoviální pochva, je na poškození více citlivá než samotná rotátorová manžeta.
Bolestí při vyšetření izometrické kontrakce svalů rotátorové manžety a bolestí při vyšetření rozsahu aktivního a pasivního pohybu1. Pasivní pohyby jsou bolestivé méně. Klidové bolesti jsou menší ve srovnání s bolestmi vyvolanými pohybem a izometrickou kontrakcí . | |
Lehkým oslabením síly kontrakce postiženého svalu rotátorové manžety. | |
Spazmem svalu a spoušťovými body v postiženém svalu (viz myofasciální syndrom ). |
1 Maximální bolestivost izometrické kontrakce může odpovídat postiženému svalu rotátorové manžety, ale většinou nelze přesně specifikovat o který sval se jedná.