Frekvence klinicky závažné osteoartrózy glenohumerálního skloubení je výrazně menší než frekvence osteoartrózy kyčle, která přitom v oblasti dolních končetin představuje obdobný kloub jako je glenohumerální skloubení v oblasti horní končetiny. Řidší výskyt osteoartrózy ramenního kloubu ve srovnání s kyčlí je vysvětlitelný jeho daleko menším zatížením. Z těchto důvodů nás přítomnost RTG nálezu osteoartrózy glenohumerálního skloubení nutí pátrat po sekundárních příčinách osteoartrózy. Někteří autoři primární osteoartrózu ramenního kloubu v podstatě vylučují a pokládají ji jen za sekundární projev dalších onemocnění.
| RTG diagnóza osteoartrózy glenohumerálního skloubení (AP projekce) |
zúžení intraartikulárního prostoru
formace osteofytů
skleróza a tvorba cyst
I po stanovení RTG diagnózy osteoartrózy ramenního kloubu je nutné vyloučit sekundární příčiny, které k ní mohly vést. V žádném případě nelze odvozovat klinické obtíže z RTG nálezu, a v podstatě je diagnóza osteoartrózy na podkladě RTG nesmyslná 1 .
Autorova poznámka k existenci osteoartrózy glenohumerálního skloubení:
Většina pacientů s tzv. artrózou glenohumerálního skloubení, jejichž diagnóza byla stanovena na podkladě RTG snímku a bolestí ramene, ve skutečnosti měla obtíže vyvolané jinými chorobami – hlavně tenovaginitidou dlouhé hlavy bicepsu.V oblasti celého pohybového systému je nutné přistupovat velice obezřetně k diagnózám spočívajícím hlavně na RTG kriteriích, což jsou většinou diagnostická kriteria vzniklá před rokem 1985. Z RTG nálezu rovněž nelze posuzovat obtíže pacienta. Obtíže pohybového systému jsou alespoň na začátku obtížemi měkkých tkání a nikoliv kostí či kloubů. RTG snímek je pouze opožděným svědkem reakce RTG kontrastního skeletu na primární patologii měkkých tkání.