V případě pozitivity klinických manévrů je vhodné doporučit další vyšetření
pro potvrzení diagnózy. Ty mají za úkol zjistit eventuální poškození labrum
glenoidale nebo vyloučit jiné příčiny bolestí glenohumerálního skloubení a mohou
potvrdit i samotnou nestabilitu, tj. zvýšenou pohyblivost hlavice humeru vůči kloubní
jamce.
| RTG snímek v klasické AP projekci |
RTG snímek v klasické AP projekci nepřináší údaje upřesňující diagnózu glenohumerální nestability. Existuje však modifikace tohoto vyšetření, kdy pacient s relaxovaným svalstvem ramene zatíží končetinu závažím. Tak může dojít ke znázornění spodní luxace na RTG snímku, tj. dojde k posunutí hlavice humeru distálně.
| Axilární RTG projekce |
Axilární RTG projekce může být nápomocna při diagnóze zadní nebo přední subluxace.
| Speciální RTG projekce |
Existují i speciální projekce pro znázornění specifických známek instability jako jsou Bankartova leze labrum glenoidale nebo Hill Sachsův defekt, což je impresivní fraktura hlavice humeru, vznikající v místě komprese při luxaci okrajem glenoidální jamky.
Vzhledem k existenci a dostupnosti dalších metod se však klasické RTG vyšetřovací techniky opouštějí a při podezření na glenohumerální nestabilitu se provádějí následující vyšetření:
Artrografie samotná nebo v kombinaci s DCAT je cenný nástroj v případě poškození labrum glenoidale.
Artroskopie je výhodná pro vyšetření traumatických změn labrum glenoidale, navíc lze diagnostickou část spojit současně s artroskopickou operací a revizí poškozeného labra.
Zřejmě nejlepší metoda pro diagnostiku poškození labrum glenoidale spojeného s glenohumerální instabilitou.
|
Vyšetření etiologie nestability UZ |
UZ vyšetření je pro průkaz poškození labrum glenoidale bohužel málo přínosné. Existuje jediná výjimka a tou je poškození labrum glenoidale posterior, které UZ prokáže ve formě jeho odtržení eventuálně i s okrajem jamky. Přední labrum je však UZ špatně vyšetřitelné. Při vyšetření UZ je také možné prokázat velice dobře Hill Sachsův defekt, neboť kloubní povrch hodnotí UZ přesněji než radiologické vyšetření.
|
Prokázání samotné nestability UZ |
UZ vyšetření prokáže i eventuální nestabilitu porovnáním vzdálenosti kloubních povrchů lopatky a hlavice humeru
- v klidové poloze
- v nucené poloze
Vyšetření nestability UZ se provádí v různých rovinách v závislosti na typu nestability. Podle Sattlera je nutné brát jako patologickou stranovou diferenci 4 mm při celkovém posunu větším než 5 – 8 mm. Někteří autoři však upozorňují na určitou stranovou fyziologickou rozdílnost mezi dominantní a nedominantní končetinou. Nucené polohy dosahujeme buď přímo tlakem sondy nebo většinou tahem za vyšetřovanou končetinu ve vhodném směru. Subluxace a luxace vyšetřujeme v základních řezech stranovým porovnáním kostních struktur.