1. vyzařování bolesti v průběhu postiženého segmentu
2. hypertonus svalů tohoto segmentu
3. blokády kloubů v celém pohybovém segmentu4
4. oblasti vegetativních změn a hyperalgické zóny (s typickou lokalizací pro postižení některých vnitřních orgánů)
Společné rysy všech pseudoradikulárních a reflexních syndromů představuje:
1. vyzařování bolesti v průběhu postiženého segmentu
2. hypertonus svalů tohoto segmentu
3. blokády kloubů v celém pohybovém segmentu4
4. oblasti vegetativních změn a hyperalgické zóny (s typickou lokalizací pro postižení některých vnitřních orgánů)
Společné rysy všech reflexních syndromů však v klinické praxi přinášejí do diagnostiky několik úskalí, neboť například:
 |
Bolest |
nemusí být pociťována v místě vzniku poruchy, ale může se propagovat pouze na periferii. Pacient si tak nestěžuje například na bolesti krční páteře, ale ukazuje jen na místo, kam se tato bolest reflexně promítá5.
|
Svalový hypertonus |
Svalový hypertonus je přítomen v průběhu celého segmentu, může na druhou stranu vyvolat blokádu pohybového segmentu sám o sobě. Chronické přetěžování svalů, např. vadným pohybovým stereotypem, může sekundárně vyvolat zablokování odpovídajícího pohybového segmentu páteře. To pak vede často k opětné recidivě obtíží při odblokování segmentu páteře, neboť primární příčina trvá.
|
Propojenost vnitřních orgánů a segmentárních struktur pohybového segmentu |
Pohybový segment páteře a struktury se stejnou inervací reagují i na poruchy vnitřních orgánů6. Při postižení vnitřních orgánů se proto na podkladě viscerovertebrogenních vztahů můžeme setkat s hyperalgickými zónami a bolestmi jako prvním příznakem poruchy vnitřních orgánů .
4 tj. blokády kloubů i na periferii končetiny – například v radioulnárním skloubení, karpálních kloubech
5 tato periferní projekce bolestí bez patrné souvislosti s primárním postižením zablokovaného segmentu je obdobná periferní propagaci bolesti u radikulárního syndromu
6každý orgán má svůj pohybový segment, odpovídající společné inervaci