Společné rysy všech pseudoradikulárních a reflexních syndromů představuje:
1. vyzařování bolesti v průběhu postiženého segmentu
2. hypertonus svalů tohoto segmentu
3. blokády kloubů v celém pohybovém segmentu4
4. oblasti vegetativních změn a hyperalgické zóny (s typickou lokalizací pro postižení některých vnitřních orgánů)
Společné rysy všech reflexních syndromů však v klinické praxi přinášejí do diagnostiky několik úskalí, neboť například:
Bolest |
nemusí být pociťována v místě vzniku poruchy, ale může se propagovat pouze na periferii. Pacient si tak nestěžuje například na bolesti krční páteře, ale ukazuje jen na místo, kam se tato bolest reflexně promítá5.
Svalový hypertonus |
Svalový hypertonus je přítomen v průběhu celého segmentu, může na druhou stranu vyvolat blokádu pohybového segmentu sám o sobě. Chronické přetěžování svalů, např. vadným pohybovým stereotypem, může sekundárně vyvolat zablokování odpovídajícího pohybového segmentu páteře. To pak vede často k opětné recidivě obtíží při odblokování segmentu páteře, neboť primární příčina trvá.
Propojenost vnitřních orgánů a segmentárních struktur pohybového segmentu |
Pohybový segment páteře a struktury se stejnou inervací reagují i na poruchy vnitřních orgánů6. Při postižení vnitřních orgánů se proto na podkladě viscerovertebrogenních vztahů můžeme setkat s hyperalgickými zónami a bolestmi jako prvním příznakem poruchy vnitřních orgánů .
4 tj. blokády kloubů i na periferii končetiny – například v radioulnárním skloubení, karpálních kloubech
5 tato periferní projekce bolestí bez patrné souvislosti s primárním postižením zablokovaného segmentu je obdobná periferní propagaci bolesti u radikulárního syndromu
6každý orgán má svůj pohybový segment, odpovídající společné inervaci