Bolest je nejdůležitějším, nejméně přehlédnutelným steskem pacienta. Z tohoto pohledu by u většiny akutních bolestí v ramenním pletenci stačilo sledovat tento příznak, který by odrážel vliv terapie a eventuální úpravu onemocnění. Bohužel se však u chronických onemocnění setkáváme (a to zvláště u revmatiků) s přivyknutím na bolest, a proto se na tento příznak nemůžeme zcela spoléhat. Pomalu devastující proces v oblasti ramenního pletence může být spojen pouze s malou bolestivostí. V současné době však největší možnost zkreslení bolesti jako příznaku závažnosti stavu představují lokálně aplikované steroidy. Steroid dokáže výrazně snížit bolestivost všech zánětlivých chorob ramenního pletence, i když je aplikován naslepo. Efekt steroidu tak ulehčí život značné části pacientů. Většina pacientů proto přijme zbytkovou bolest a přivykne si i na omezení pohybu (pocit úspěšné terapie je často podpořen tvrzením lékaře o téměř povinném trvání obtíží kolem l roku, které si pacient prostě musí protrpět jako ostatní... buďte rád, někteří pacienti s rukou vůbec nehnou atd.). O to více jsou pak pacienti překvapeni výsledky terapie steroidy při použití UZ, kdy si s úžasem uvědomují, jaké vlastně měli před tím obtíže. Výše uváděné důvody nás nutí ke sledování efektu terapie nejen ve snížení bolesti pociťované pacientem (efekt terapie v naší ambulanci spočívá v naprosté !!! nepřítomnosti bolesti), ale hlavně ve sledování rozsahu pohybu. To ovšem zavazuje k pečlivým záznamům, které nám musí umožnit srovnat stav nemocného v průběhu několika let viz nulová metoda.