Obecné rysy svalové činnosti

Při vyšetření rozsahu aktivního pohybu glenohumerálního skloubení vyšetřujeme nejen normální stav kloubních struktur, ale zároveň i funkci svalů, které kloubem při aktivním pohybu pohybují. I to je další důvod pro přesné vyšetřování hybnosti za daných standardních podmínek, neboť správná technika vyšetřování dokáže orientačně vyšetřit i funkční zdatnost svalů odpovědných za tento pohyb. Správná a zažitá technika vyšetření zabrání spoluúčasti ostatních svalů, které by mohly svým agonistickým působením nahradit funkci vyšetřovaných svalů¹⁰.

Pokud jsme při správném vyšetřování zjišťovali rozsah aktivního pohybu, pak tedy následující pohyby jsou vázány na činnost těchto svalů¹¹ :

Pohyb v glenohumerálním skloubení a sval za něj zodpovědný

m. coracobrachialis

m. deltoideus – klavikulární část

m. deltoideus

m. supraspinatus

m. latissimus dorsi

m. teres major

m. deltoideus

m. infraspinatus

m. teres minor

m. subscapularis

m. pectoralis minor

m. latissimus dorsi

m. teres major

 

Vzhledem k tomu,  že svalová funkce  není  dostatečně  vyšetřená pouhým provedením aktivního pohybu, protože i výrazně oslabený sval  pohyb  kloubu   provede  v plném rozsahu,  bylo by vhodné činnost svalů vyšetřit svalovým testem,  který však je  náročný časově i technicky. Proto  si snažíme o   alespoň   základní diagnostiku poruch svalu srovnáním   svalové síly na obou končetinách, viz  orientační vyšetřování síly jednotlivých svalů metodou izometrického stahu.

¹⁰ například m. pectoralis major se na flexi v oblasti glenohumerálního skloubení také účastní, a tak může  kompenzovat poruchy   m. coracobrachialis. Proto by se například při vyšetřování flexe glenohumerálního skloubení při zevní rotaci končetiny a ne v doporučené standardní poloze se nemuselo ukázat oslabení m. coracobrachialis, jinak velice důležitého svalu.

¹¹tento přehled ukazuje jen nejvýznamnější svaly, které se na pohybu uplatňují, ale pro běžnou klinickou praxi by mělo toto zjednodušení postačovat